O lávce přes Labe se uvažovalo po dlouhá desetiletí. Zálabské Borky, sídlo sportovišť a procházkových tras, kdysi s centrem města a vlakovou zastávkou spojoval lodní přívoz, ústící na Kmochův ostrov. Konkrétní nápady na spojení obou břehů lávkou se objevily už na počátku 90. let minulého století, kdy se dokonce chystaly výkupy dotčených nemovitostí u železniční zastávky, aktuálnější potřeby města ale nakonec záměr ponechaly jen v oblasti teorie.

K realizaci se odhodlala až radniční koalice ČSSD a ODS, vzniklá v roce 2003 a vedená starostou Miroslavem Kaislerem a jeho zástupcem Jiřím Buřičem. Zatímco v dřívějších úvahách měla lávka podobu dlouhatánské "nudle", překonávající ve výšce nejen řeku, ale i Kmochův ostrov a železniční trať a končící buď na nádvoří pivovaru nebo kdesi před budovou domova důchodců, zvolena byla varianta kratší a výrazně mohutnější. Stavba zahájená v roce 2004 totiž spíše než lávku připomínala regulerní most, protože po dohodě se Středočeskou plynárenskou byla využita i jako "nosič" plynového potrubí, což vyhnalo cenu z původně plánovaných 25 miliónů na oficiálně uváděných 46 miliónů korun.

Už sama stavba lákala nespočet zvědavců. Společnost SDS Exmost vztyčila dva šestnáctimetrové pylony, mezi ně napnula 38 lan a postupně začala zavěšovat 53 mostních segmentů, každý z nich kolem devíti tun těžkých. Ty přibývaly hlemýždím tempem, každý se totiž při umísťování musel složitě zaměřit a zafixovat. Následovala instalace elektřiny a plynovodu, zábradlí a kamerového systému. Most byl podroben i zatěžkávací zkoušce, při které na něj najelo osm tater s nákladem o celkové váze 76 tun. Práce ztížila i nepřístupnost Kmochova ostrova pro dopravu kvůli nízké nosnosti secesní lávky vedoucí od železničního přejezdu přes labské rameno. Stavební technika a materiál tak byly na ostrov dopravovány přes Labe na pontonovém soulodí.

Slavnostní otevření o rok později se dostalo i do celostátních zpráv, přijel tehdejší premiér Jiří Paroubek, ministři Martínek a Urban i hejtman Petr Bendl a nad lávkou se rozzářil mohutný ohňostroj. Kolíňáci si lávku od prvního dne zamilovali a změnili ji v rušnou chodeckou tepnu. "I přes možné výhrady zůstane lávka pýchou Kolína a dílem, které kvalitou převyšuje vše, co tu v posledních letech vzniklo," napsal tehdy novinář Vladimír Sládek a následující dvě desetiletí ukázala, že se nemýlil.