Případ se měl seběhnout tak, že ve výše určené době David Procházka na ulici v Týnci nad Labem zatkl několikrát trestaného Jiřího Slezáka. Odvedl ho na služebnu a ihned mobilním telefonem zavolal Josefu Hladíkovi, který nebyl v tom čase ve službě. V líčení dalších událostí se protistrany rozcházejí. Zatímco Josef Hladík tvrdí, že na služebnu nejel a nemohl se tudíž údajného útoku zúčastnit, protože s rodinou obhlížel kvůli koupi nemovitosti v okolních obcích, Jiří Slezák naopak řekl, že spolu s Davidem Procházkou ho měl také Josef Hladík mlátit. David Procházka se pochopitelně bránil, že k žádnému bití z jeho strany nedošlo a že se jen bránil útoku zadrženého.
Soudce Miroslav Vobořil měl těžkou úlohu, případ se odehrál bez svědků kromě přímo zúčastněných aktérů údajného incidentu. Nakonec nejvíc dal na znalecký posudek z oboru zdravotnictví, že "poškozený" nemohl být mlácen teleskopickým obuškem, jak tvrdil. Stejně důležité se ukázalo být zjištění znalkyně, že na Jiřím Slezákovi nenašla jakékoliv známky fyzického bití, kromě opařenin. Zde však uvedla, že k nim mohlo dojít během 24 hodin a není tedy jisté, jestli nevznikly dříve. Soudce to označil za zásadní důkazy. meč
