„Nějaká jednání sice proběhla hned na jaře, ale nebylo dosaženo dohody ani v otázce vhodné osoby konferenciéra ani sestavení organizačního výboru. Výroční ceny se udělují od roku 1993 a dosud se žádným laureátem nebyl problém se nějak dohodnout,“ komentoval tristní stav Aleš Zahajský s tím, že slavnostní ceremoniál je beztak jen jakousi nadstavbou k celé soutěži.
"Po vyhlášení výsledku rozhodnutí poroty (v březnu) jsem obdržela od pana Zahajského informace, že si musím vše zařídit sama: zorganizovat slavnostní předávání ocenění, navrhnout a nechat si vytisknout diplom a vše si musím také sama zaplatit. Vrcholem celé této záležitosti je seznam osob, které musím pozvat na slavnostní předávání diplomu, a seznam osob, které naopak zvát nemám. Ptám se tedy: Divíte se, že za těchto podmínek nehodlám žádnou akci pořádat?,“ říká Ludmila Chwistková, která je předsedkyní občanského sdružení Volno.
Aleš Zahajský tvrdí, že se na žádném seznamu nežádoucích osob nepodílel. Jeho existenci ale nepopřel. Více se dozvíte v dnešním vydání týdeníku Kolínský Pres. meč
